Asi tu propuklo tanyny období. Bez sukně ani ránu, Lála v ní chce jíst, spát, věšet prádlo, mýt si vlasy, trůnit na nočníku. A já mám pro ní doma jen jednu jedinou, momentálně s batikou modelíny, fixek, kakaa a elmexu. Holt nejsem zvyklá, doteď vedla s bráchou dinosauří války a tvořila mu návnadu, když si hrál na žraloka tygřího. Zítra jdu vyplenit místní sekáč a doplnit chuděře šatník.


Vzala jsem dneska Dádu poprvé do knihovny. Hned ve futrech prohlásil, že to tam hezky voní. On je v tomhle celej já. Vrátila jsem se tam na chvíli do dětství. Totožný podmanivý odér, stejně vrzající parkety a pořád ta stejná a milá paní knihovnice. Po trošce počtů jsme došly k závěru, že když jsem jí viděla tenkrát poprvé, bylo jí osmnáct (a mně přišla stará). Daník požádal o knížky o dinosaurech, v regálu jich bylo snad 200, prostě ráj!!! Další hodinu pak nadšeně listoval a nevěřil, že si je může vzít domů.



Rozmohl se nám tady takový nešvar, děti mi o vánočních prázdninách přestaly spát přes den. Ten pozdně odpolední dojezd sice bývá dost o držku a flašku vína si otvírám už při znělce večerníčku, ale když jim víka zaklapnou už v 19:30, to se mi sakra LÍBÍ!!!!!


Dáda si včera na návštěvě upustil na nohu činku. Opakuji: Dáda, činku! Pravděpodobnost úrazu v blízkosti cvičebního nářadí se u něj totiž limitně blíží nule. Kdyby mu na prst spadla encyklopedie dinosaurů nebo kdyby si tu tlapku přišlápnul svojí druhou nohou, tolik bych se tomu nedivila. Prsteníček má odřenej a hezky dofialova. Kulhá, radši moc pohybu nevyvíjí, nemusel do školky a od rána leží v knížkách. Jinak se u nás nic zvláštního neděje. K arsenálu putovních hraček (tj. těch, které sebou tahá na procházky i na nákup) přibyl od Vánoc liopleurodon a megalodon. Na informacích v globusu už jsme zdomácněli. Tak často tam hlásíme, že sebou bereme na prodejnu synovu havěť, že už tam má naše rodina i přezdívku, prý „Jurský park zas dorazil“ 🙂